HISTORIE MC AZJ 2008

Rok 2008

• Únor – opět a přesně podle Stanov jsme se sešli k Výročnímu poradnímu ohni ve Studýnkách. Podrobný zápis ze schůze je v kronice, zde se budu snažit vypíchnout jen ty nejdůležitější postřehy. Majorovo Ivča byla pověřena Radou starších do pěti let, tedy do VPO roku 2013, zpracovat návrh budoucího vývoje klubu.
  Definitivně byly rozhodnuty místa konání budoucích VPO následovně: lichý rok Jižní Čechy, sudý rok Studénky s tím, že Studénky zůstanou zachovány každý rok jako Zimní sraz.
  Apačský buben se přiděluje Inžovi ml. se všemi právy a povinnostmi a Houba dostává důtku s výstrahou za to, že nevěděl tři roky, kde je naše vlajka. Podmínka zastřelení mu vyprší dnem 10. výročí MC AZJ.
  Papouch požádal o členství v MC AZJ, protože už mu leze krkem buzerace v VMV Olomouc pod vedením samozvaného colonela Chorého, zvaného Chorchoje. Je jednomyslně přijat pod čáru do roční zkušební doby.
  Když chtěl Major zhodnotit úspěšné minulé období, že jsme spolu téměř v nezměněné sestavě vydrželi tak dlouho, byl ukamenován obhroublými a velmi neslušnými slovy, ti nejhrubší si z něho udělali vagínu a to všechno jen proto, že se už nemohli dočkat, až do sebe budou zase lít to pivo a kořalku. Takže, ať žije příští rok, rok desátého výročí založení, dnes už všeobecně známého klubu, Military‘s Cars Apači z Joudova.
  Ze slavných výroků stojí za zmínku následující: Na dotaz vznesený z apačských řad k Pepovi Zemánkovi: „…a gde só te tvaróžke?“ Pepa odpovídá: „…na každé tvaróžek je výdejka a fšode só kamere…“
  Radek Vačkář byl nazván neprokrveným orgánem po všech těch nelogických invektivách, které celý večer předváděl.
  Ludvík:“…nemám jmenovat Olafku jakožto rozkuřovačku, protože nám brání přirozený stud…Olafoj frekvence šuku dosahuje přibližně kmitu honění mého péra, takže jsem se o žíněnku udělal…“

• Květen – „Jako každý rok si náš apačský kmen připomněl svátek pracujících a znovu nastolenou diktaturu proletariátu oslavil v tradičním Prvomájovém průvodu. Vozidla klubu byla zařazena mezi alegorické vozy Jitony Písek a zaměstnance zestátněné Lehárovy renovační dílny pod vedením předáka místní odborové buňky soudruha Fjetfe. Soudruh náčelník se klubu omluvil za to, že nestihl svůj vůz řádně vyzdobit a pak už se kolona vydala na cestu mezi pracující lid. Troubením klaksonů a bučením jsme dali najevo svou nevoli při průjezdu kolem „Plzeňky“, která nerespektovala doporučení k neprodávání alkoholu v době průvodu, takže tradiční živly Sukůj a Olaf s celými rodinami, (asi padesát lidí), mohly chlastat.  Po jízdě a odevzdání transparentů jsme oslavu ukončili poetickým večerem, kde jako hlavní bod Major přednesl báseň, kterou sám složil, Povstaň, apačský lide (možná hnide, to mi fakt vypadlo). Devátého jsme pak na oslavu osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou svrhli Jeepy, Dočky,  Mutty a všechny zásoby slivovice do strže a nakoupili si GAZy a vodku“.

  (Kdo nepochopil nadsázku tak potřebuje psychiatra a ostatní abyste věděli koho v roce 2009 (ne)volit).

• Červen – Zlomená poloosa v krásném novém prostředí mlýnu u rybníka a s potokem, ve kterém plavali struzi s hajzlpapírem místo baťohu na zádech. Teplé pivo v pátek, za který dostali hospodští ukrutný průprc od pana Rozuma, nahradila vychlazená plzeň, sele s krocanem na rožni, skvěle připravená trať a večerní zábava. Trochu nepříjemností si způsobil Major, který po hulení trávy s mladými Apači vykolejil z principů slušného chování a málem z toho nenašel na druhý den nejenom kraťasy. V tom samém měsíci následoval Kamenný stůl, ale mám pocit, že nikdo z Apačů zde nehájil v minulosti krvavě vydobyté pozice.

• Červenec – Mohelnice – Lehárov, kterou jsme zahajovali v hospodě u Jaryna v Rudolticích. Teploučko a stejky s vejcem na kameni vystřídal liják, zima a slota, kterou Chossé se Sü Elin nerozchodili a druhý den odjeli domů. Počasí se na víkend umoudřilo, trať byla řádně zkropená nočním lijákem a apačští bojovníci řádně nadrženi na závody. Havran v barvách Afrika Korps, Kikina s osádkou majorovo koloušci, Vykladačovo Nikola a Lenka a samozřejmě Major s Náčelníkem, Ludvíkem a kovářem Šímou. Výsledky závodů byly ovšem pro dříve narozené Apače katastrofální. Dojeli někde hluboko ve startovním poli a osádka Majora navíc urvala na Muttu zadní kardan . Gratulace patří osádce Jeepu řízeného Kikinou s navigátorkou Ivčou, která v silné konkurenci nadržených závodníků dojela na 4. místě a získala si tak cenná uznání od všech zúčastněných

• Červenec konec – sraz na píseckém tankodromu – již tradiční setkání přátel vojenské techniky a hlavně extrémního bahnění se v mnoha nastražených pastech plných vody. To, co neprojely bojové stroje, prošli Major s Ludvíkem pěšky, bosí a jen ve slípech, za mohutného povzbuzování ztroskotavších závodníků na břehu. Po důkladném odbahnění a odsmradění následovala vyjížďka na fotbalové hřiště do Veverkova. Major vyhnal divokého, alkoholem povzbuzeného dědka od volantu a jelo se. Na hřišti u Lenky proběhnul gulášek, pivka a několik rund žluté mrdky, po které se dědek stal ještě větším zvířetem a Hegedyše chlamydie nám ukázala, jak dokonale zvládá řízení dělostřeleckého Mutta pana Rozuma. Po ukrutném jelením skoku přes hasičské lavečky skončila na kraji strže a Rozum byl rázem lehčí o dva a půl tisíce za totálně rozštípanou lavečku. A jako by toho všeho bylo málo, besný dědek, který už neviděl na volant, předal řízení Mečiarce a následně provedl nedobrovolný výsadek za jízdy, zhmoždil si klíční kost a bábě doma lhal, že ho Major celý sobotní večer fyzicky inzultoval. Navíc, nebýt Lukáše, který tátovi asi hodinu čistil totálně zahnojený chladič bahnem, ještě by uvařil Mutta. Zkrátka jsme si to opět dobře užili.

• Srpen – padesátiny Náčelník + Kolumbus, čtyřicetiny Čapek. Nádherné prostředí kempu poblíž Orlické přehrady, zalité sluncem končícího léta, přivítalo Apače ve velmi silné sestavě, připravené na cokoli. Místní kuchyň, která jela naplno, byla doplněna tunami studených mís, sladkostmi a grilovaným štrosem, z pípy tekla plznička a géčko, kořalka se nestačila nosit z tajných zásob v nejvzdálenější chatě. K poslechu a tanci hrála kapela Hastrmani a nechybělo ani divadelní představení v režii samotného náčelníka Tatanky z kmene Kozárovců. Sobotní odpoledne se dokonce urputně sportovalo na místním nohejbalovém hřišti. Po mnoha letech známosti jsme zjistili, že jsou mezi námi sportovní talenty, které musely být za mlada pohromou všech tehdejších potencionálních soupeřů. Výtka patří Havranovi, který se nezúčastnil bez omluvy, litovat mohou Inžové, kteří se nemohli, díky stavebním povinnostem na horách zúčastnit, Inža starší pouze na otočku.

• Prosinec – silvestr v Tatanka baru Kozárovice proběhl už druhým rokem a byl tradičně hodnocen jako výborná akce k uzavření roku. Sedící býk už si na nás pomalu zvykl, takže ohnivá voda mu chutná za naší přítomnosti víc. Jako i loni byl ranč skvěle připraven a plznička chutnala znamenitě. Tatanka nám opět připravil prohlídku ranče, úbytků a příbytků zvěře, večer jsme si zatancovali, zakytarovali, zarachejtlovali, takže i náš náčelník (který přivezl překvapivě i svojí squaw) vypadal spokojeně. Účastnili se převážně písečtí a berounští apači a další berounské bledé tváře. Není nad silvestr bez TýVý.