HISTORIE MC AZJ 2007

Rok 2007

To byl rok, kdy se Apač Miláček alias Milan Roubal rozhodl, že mu nestačí slavit padesátiny jednou, ale zorganizoval hned dvě oslavy. Jednu v březnu a druhou v srpnu.

• Únor – Sešli se všichni Apači, co mohli, aby podpořili Radu starších na Výročním poradním ohni při velmi důležitých „majorovo“ hlasováních. Studýnky byly tentokrát bez sněhu, Laco s Mirečkem byli v té době šťastně ženatí a další svatby se pomalu chystaly. Kromě těchto slavnostních událostí prošel kmen zimní očišťovací kůrou (znáte Darwina), Báchor byl vyškrtnut z pod čáry a Mečiar propadl do nikam. Ti, kteří tajně doufali v protekci u fízla, smutně protáhli obličej. Návštěvou nás poctil Ladin Lehárů v doprovodu s Pupkem Wildů a Jedlou, kteří svojí přítomnosti přispěli ke zpestření atmosféry. Rovněž tak Had s Hadovkou, které jsme viděli spolu naposledy, protože Hadovka po několikaleté známosti utekla Hadovi s nějakým mladým blbem. Tanečnice na stole, pravděpodobně již naposledy, byla jakási studentka místního gymnázia, která předvedla za hodně peněz málo muziky.
  Při vybírání poplatků opět několik „chudých“ apačů mělo pindy, že nemajó peníze a vše završil Pitkin, když prohlásil: „…já vybral spoření mladých a dám na všechny ale na toho Majora, nemohl bych dát jen 100,- Kč?“ Za všechny ještě dvě perly z pozdějších hodin: Chosé na otázku jak se má Milena odpovídá: „…může být ráda, že se dožila rána. Chtěl jsem ji ušoustat k smrti, nakonec jsem jí však daroval život a pustil ji do práce.“ Olaf: „…Ludvík má tak dlouhé prsty, že je schopen postupně si vytřít do sucha celé tlusté střevo. Potřebuje k tomu několik kilometrů toaletního papíru…“

• Březen – Oženil se mladý apač Petr Sukuj a Ten-co-kazí-dřevo se mohl těšit, že se velmi brzy dočká dalšího vnoučete. Jak již bylo zmíněno, proběhla komorní oslavička Miláčkovo 50-tin jako předzvěst těch větších v létě, kdy se dá spát venku a našinec si nemusí dávat tak velký pozor při požívání, že by náhodou mohl zhynout někde v rygolu.

• Duben – Dubnového rabování náhradních dílů a přebytků americké vojenské techniky v Řecku se kromě duchovního otce těchto spanilých jízd L.Lehára účastnila překvapivě i bratrská dvojce Hýbl&Lampas, neboli Jaryn a Major. Krom plné korby nákladního TIRu Trambus americkou veteší, si jmenovaní přivezli mnoho zážitků z tranzitu přes Bulharsko a Rumunsko, kteréžto země zrovna v ten rok přijali do EU. Po absolvování expedice Zvole – Athény to pro nás bylo naprosto nepochopitelné. V budoucnu se zde objeví podrobnější popis, protože to stojí za to.

• Červenec – je tu opět Mohelnice-Lehárov ve Zvoli. Po tolika letech vlastně nic nového pod sluncem až na jeden zásadní zlom, který samozřejmě neopomněl neříct Ladin při večerním vyhlašování vítězů. Tentokrát na bedně nestál nikdo z Apačů, nebo aspoň ne na prvním místě. Nastoupila totiž mladá generace dravců a závodníků, z nichž jeden, Tomáš Plachetský, toto první místo urval. Dostali jsme to pěkně sežrat a marné Majorovo vymlouvání na zatmění navigátorky při čtení itineráře celou situaci ještě zhoršilo.

• Srpen – byl měsíc oslav dalších stopadesátin (Major, Inža, Havran). Zároveň se definitivně vrátil Ludvík s Václavkou z USA a po chvilce představování nových družek apačů (tři roky pryč jsou dlouhá doba), zaznělo památné etické pravidlo: „..Přestaňte se už kurva rozvádět, kdo si má furt ty nový baby pamatovat“. Celá oslava se odehrála v nádherném prostředí kempu U Elfa na Vysočině. Baby měly sprchy, bílé postele a zákusky ke kafi, my zase dostatek plzně, dobrého masa a skvělé kořalky. Ještě jedny Miláčkovo narozeniny proběhly ke konci tohoto měsíce a byly neméně kvalitně připraveny. Apači pod vedením Dědka vyrazili do lesa a donesli hřibů pro celý kmen. Po společných přípravách pak babi udělala kbelík smaženice, za kterou obdržela pochvalu před nastartovanou vejtřaskou. Trochu stínem nad celou akcí byl Ten-s-kloboukem, který trochu dělal ostudu, ale nakonec, zaplať pánbůh, dostal rozum a vše se v dobré obrátilo.

• Prosinec – Objevili jsme krásu Tatanka Baru blízko Kozárovic kde místní indián Sedící býk, (v lakotštině -Tĥatĥáŋka Íyotake), vytvořil nádherné prostředí. Zde se každý apač okamžitě cítil jako doma. Zahájili jsme družbu, která vyústila i v účast Tatankovo družiny na oslavách stopadesátin Náčelníka, Kryštofa Kolumba a Škodiče v roce 2008. V palírně byl velmi slabý výsledek, 15 litrů kořalky skoro nestojí za řeč.