HISTORIE MC AZJ 2006

Rok 2006

• Leden – Výprava nesrdnatějších Apačů do země předků. Olaf, Olafka, Major a Náčelník se rozhodli, že proč jezdit na koncert Tří sester až do Čepřovic, Kovářova a Strakonic, když tu stejnou kvalitu mohou dostat i v New Yorku (NYC), v malém rokovém klubu na Manhattanu, kde skupina ten rok zrovna koncertovala. Ludvík s Václavkou se ujali funkce hostitelů a jako všechno to bylo celkem maso. New York určitě nezapomene na naše hudební vystoupení v nadráním metru (s populárním Pásli ovce Valaši… h…m, h…m, tydlidom a legendární Majorovkou Lodní zvon zvoníííí), Washington zase na to, jak se v pokoji pro jednoho může vyspat celkem až 5 apačů. Úspěchem celé mise pak bylo objevení siouxské ženy kdesi za barem jedné motorkářské hospody a prvního černého spojence apačů Lorenza, který jako jediný na světě uchlastal Náčelníka. Samozřejmě, že proběhla také kultura, návštěvy mnoha muzeí a letadlové lodi Intrepid v NYC. Velkým zážitkem byla návštěva námořní základny atlantického válečného loďstva, kde Václavku málem zatkl příslušník MP, když natáčela na kameru ty hory železa na vodě.

• Únor – Výroční poradní oheň tentokrát v Jedlí v kulturním domě, jednoznačně nejslabší za celou dobu, co byly pořádány včetně nejslabší účasti. Týlové zabezpečení Kamčatky s dorotami, které byly naprosto mimo mísu a spaní kdesi v tělocvičně, to vše vrhlo na tento posvátný sraz stín nechuti a přemýšlení o nápravě. Již zde se pomalu Sukujovi začal líhnout nápad, který se v budoucnu ukázal jako velmi šťastný. Ještě jedno je nutné vzpomenout z VPO. Bylo zde uděleno astronomické množství pokut za neomluvenou účast a oblbování Rady starších. Nikdy však bohužel nebyly vybrány! Za všechny absence dvě, jedna neomluvená Houby, jedna omluvená Chossého.
  Houba Tatár – je prý oficiálně na školení s Kolbenem a Daňkem, fakt je, že je s Kolbenovou referentkou někde na horách a kryje se malým Kubou a její dcerou. Pokuta 1000,- Kč (1500,- SK). Klejna v diskusi navrhoval zvýšení pokuty na 2000,- Kč, protože je to Slovák. To nakonec neprošlo.
  Chosé – kousla ho kočka, prokousla mu shnilou ochrannou rukavici, hnis, otrava, penicilin, denní převazy včetně inkriminovaného víkendu VPO. Při návštěvě špitálu chtěl propíchnout svým rádoby tvrdým kordem dvě zdravotní sestry, které se mu smály, když se mu nestopořil. Okamžitě převedl řeč na své mládí, kdy se mu stopořil a dívka se bála, že ji propíchne durch.

• Květen – Již legendární Májka u Lišáka, vyhlášená to akce nejen u Apačů, ale i nepřizpůsobivých spoluobčanů ve Skalách a hlídačů májek v širokém okolí. Za velmi silné účasti se vyznamenal Náčelník a Chossé. Náčelník silně rozhozen, dneska už nikdo neví čím, se jal kázat apačům o slušném chování a k tomu si samozřejmě vzal veškeré náčelnické propriety. Jakýkoli další popis nenahradí přiložené fotografie. No a Chossé? Ten po dlouhé době dovezl spolubojovníkům údajně vynikající slivovici z Moravy. Po proběhnuvším koštu byl okamžitě poslán do prdele a kořalka byla použita na rozpuštění Lišákovo ztvrdlých štětců. Rozpustily se doslova, zbyly pouze dřevěné násadky. Uprostřed měsíce jsme se v hojném počtu sešli na Jendovo „50“ v Krašovicích (připomínám, že jde o potomka Geronimova synovce jménem Ten-který-kazí-dřevo.) Krásné počasí, vepř na rožni, špičkové koláče v podání Mařenky a těhotná Danuš, týden před porodem, měřící si břicho s Pitkinem (asi to bylo nerozhodně, nebyl-li Pitkin lepší).
  A ještě jedna nádherná akce na konci května – Zlomená poloosa, která sice začínala deštivým pátkem, ovšem slunější zbytek víkendu ve mlýně všem účastníkům srazu připomněl, že tato třebíčská akce patří k těm nejlepším v roce. Mraky bahna a dost hluboký brod, to vše úplně stačilo k totální masturbaci osádek Dědek, miminko Vojtíšek, Náčekník a Pitkin. Zběsilé výkřiky, vlna přes kapotu motoru a trojnásobný orgasmus leninismus osádky pod taktovkou Vojtíška hovoří za vše.

• Červen – Po dlouhé době se slavný Omaha Ranch v Okřesanči, jeden z apačských historických svatostánků, otevřel pro širší Apačskou veřejnost na dobu, kdy přicestoval Ludvík s Václavkou na krátký pobyt v Čechách (aby si z toho amerického blbákova odpočinuli a nabrali síly na poslední rok). Grilováníčko a pivíčko nám to všem zpříjemnilo a protože jsme nebyli ani zdaleka všichni, nestačil to tam Majorovi nikdo poblít, pošlapat kytičky, naházet pešky do žumpy a tak.

• Červenec – Jedna z akcí, která v červenci přichází s absolutní pravidelností a přesností – Zvole – Lehárov a navíc již po dvacáté. Ano vážení přátelé, skalní příznivci vojenských veteránů se zde sešli již po dvacáté a celý sraz okořenili mimo jiné dobrými fóry a někteří přípravou na kriplkáry a infuze od mladých sestřiček. A protože tam se kdysi dalo jádro Apačů dohromady, máme k tomuto srazu celkem srdeční vztah (I k Láďovi). Fotky mluví za vše klikni foto. Závody vyhrál zase Apač, tentokrát Jaryn, který jel víc, jak na kriv a dohnal Inžu k zoufalství, když mu vyzob nejčestnější místo na bedně. Havranka tu byla s námi bohužel naposledy, propadla sítem zpátky mezi obyčejné bledé tváře. Škoda, když už se naučila bez protestů žvýkat kůže. Opět vydařená písecká akce v Oldřichově uprostřed parného léta byla krom jiného okořeněna vyjížďkou k nedalekému rybníku s pivní osvěžovnou v přilehlém srubu.

• Srpen – Pánská jízda na konec světa, na Zakarpatskou Rus. Tento výlet si zaslouží samostatnou kapitolu, pokud se mi vůbec podaří vylíčit slovy to, co jsme viděli 61 let po válce. Účast Major, Jaryn, Náčelník, Ladin, Hanes, Havran a Havran junior, Willys, Mutt, Hummer.

• Tady někde jsme společně oslavili Lacovo padesátiny v Récu. Potřeboval bych nějakou fotodokumentaci, nebo kdyby Laco prostřednictvím Standy ml. něco připsal. Protože, komukoli zavolám a chci nějakou drobnou informaci, tak nikdo nic neví a mnozí tam ani nikdy nebyli. To bych se z toho posral, na schůzi však každému jede tlama jak elektrický mlýnek.

• Listopad – První velká návštěva Apačů u Havrana na Šímovkách, v nádherném prostředí Krkonoš, těsně pod kótou 1602. Přesto, že byla druhá polovina listopadu, zažili jsme nádherný slunný víkend s výstupem téměř na Sněžku. Výprava však bohužel selhala. Někteří jedinci se zhroutili vyčerpáním těsně pod vrcholem, někteří upadali do komatu cestou, když neustále a nepřiměřeně požívali slivovici ze síťovky pamatující druhou pětiletku socialistického Československa. Nicméně, kromě prověrky fyzických sil nám byla představena Havranoj nová squaf Eva, která spolu s babi Jiravů upekla nezapomenutelné borůvkové koláče.

• Zbytek roku – do konce roku nás samozřejmě nečekalo nic míň a nic víc, než pár srazíků jen tak, tradiční Unie, Mikulášská, vánoční ježděníčko na Oldřichově,…

• Ale pozor prosinec – v palírně v Kozlově padnul jednoznačně rekord v množství vypálené kořalky. Po absolvování všech možných ochutnávek a zbytku bouřlivého večera jsme si odváželi více, jak 400 litrů kořalky, čisté slivovice (pro zajímavost, bylo nasbíráno 4 140 litrů švestkového kvasu). Nikdy před tím a obávám se, že ještě dlouho v budoucnu takového množství nedosáhneme.