HISTORIE MC AZJ 2005

Rok 2005

• Únor – Výroční poradní oheň se konal tradičně v apačském zimovišti ve Studýnkách a kromě ohně a ohnivé vody se nás pokoušely zahřát místní tanečnice z Dachau. Všichni jsme zhodnotili, že stejně nejlepší striptýz provedl Míra Kleina Pitkin. Jen Major trošičku protestoval a tak ho Kudlanky vedené Wildkou vorvaly. Napadalo mimořádně sněhu a tak někteří apači provozovali Autoskijöring – jízda za autem na lyžích. Nádhera. To, co prožívali apačští muži při tanci, si prožily naše „ženy chtivé“ při Papuchově ranní hygieně v negližé. Podrželi jsme tryznu za zesnulého Žordu a Olaf dostal za úkol koupit Ludvíkovi plavky a vazelínu, až poplave přes tu velkou louži na schůzi.
  Tady jsme se také dozvěděli, že Mečiar čeká dítě s fízlem. „…V manželství, kde tatar šuká fízla, tam nemůže rozumět nikdo ničemu..“ Olafovo hodnocení situace.
  Za řádné členy byli přijati: Radek Vački, Míra Klejna Pitkin, Milan Roubal Miláček. Taky jsme se konečně dozvěděli, hlavně Chossé, co znamená to www = 3 x Wild.
• Copaření – Absolutní klasika na Píseckém tankáči u Oldřichova a v útulné hospůdce u Rýši. Někdy jízdička na tankáči a pivečko v hospůdce, jindy obráceně. Někdy s Copákama, někdy bez. Tentokrát to bylo bez nich, ale mraky bahna nám to vynahradily. Až na Olafa, kterého bolely zuby, a potřeboval okamžitý odborný zákrok. Našli se tací, kteří mu velmi ochotně nabízeli celé zubařské křeslo.
• Květen – Májka na statku u Lišáka byla stejně klasická jako vždycky. Absolutní pohoda. Navíc se slavily jedny padesátiny (2×25 apačů R.Vačkiho a P.Suka).
• Červen – Oslava stopadesátin Báby, Dědka a Chossého. Myslím, že jsme si to všichni náležitě užili. Dokonce se objevil i Ludvík s Václavkou ze země předků. Chossé tu konečně vstoupil do KSSČM a Bába s Dědkem prošli zástěrovou plastikou. Oběma to moooc slušelo. Dědek to prase mrtkožroutí vychlastal celej kbelík vaječníku.
  Samozřejmě proběhla vyjížďka a koupáčníko v Kestřanech pod mostem. Ti, kteří se báli do otevřené vody, využili možnosti vykoupat se u Lišáka v bazénu. Co tam se dělo, nechtěl nikdo ani slyšet, natož vidět. Přestože se nejdříve Pavlovi zdálo únosnější bazén vyhodit a koupit nový, nakonec se rozhodl jej vyčistit. (Do dneška filtr maká a už má vyčištěnou polovinu vody). Nejvíc se bazén zanes báběným výtokem když viděla Bubka v jejích plavkách, který tvrdil, že jsou mu vytahaný.
• Na akci Labe U kamenného stolu se mladí apači opravdu projevili v plné síle. Nekontrolovatelně a nekonečně požívali, padali porůznu do Labe a utahovali si ze starších, uniformovaných účastníků srazu. Chossé tomu nechal volný průběh, protože jakákoli jeho snaha o usměrnění besných apačů by stejně bylo jen pověstné házení perel sviním.
• Červenec – Zvole – Inža s Majorem a Havranem zase něco vyhráli. Dneska už skoro nikdo neví, jaké bylo pořadí, ale je důkazem, že místa na bedně byla jejich a ohodnocena dobrým jídlem a kořalkou. Za zmínku však ještě stojí návštěva našich slovenských kamarádů, zvláště pak Miloška, který totálně zblbnul hlavu Chossého vyženěné dceři, notně posilněné opojnými nápoji. Když potom Miloško zbaběle zdrhnul z boje, rozplynul se Kačence zbytek romantického večera v zoufalém bloudění moravskými hvozdy při hledávání Chossého dederonského karavanu. V červenci se toho dělo jako každý rok ještě mnoho. Za zmínku určitě stojí ježděníčko na tankodromu u Veverkova, pánská jízda na Slovensko a další.
• Srpen – Major se konečně stal dědkem. (A snad i zeťák byl jistej). Olaf to okomentoval: „…to bude Major vozit spratka Migem a na oslavě poteče desítka proudem. Tou se budeme sprchovat a pak se půjdeme někam napít…“
• Podzim – Svatobor – k tomu musí napsat něco Michal Dědek
• Prosinec – Krásný tankáček u Veverkova nám znovu učaroval v prosinci, kdy jsme si jako náhražku Autoskijöringu vyzkoušeli Autoboardjöring, což je místo lyží ježdění za autem na jakékoliv desce. (nejlépe deska od stolu z hospody).
• Palírna byla tentokrát s polskou družbou a s ubytováním na Čeřínku. Na kořalku to byl velmi slabý rok, vypálilo se pouze 21 litrů slivovice. Museli jsme ji střelhbitě vypít, protože archivace byla bezpředmětná.