HISTORIE MC AZJ 2002

Rok 2002

Únor – Výroční poradní oheň, hlasování o přijetí podčárystů za řádné členy klubu, Fjetef, Mireček, přijati. Výsledek hlasování o délce funkčního období Rady starších je katastrofální – dosmrtně. Z Chossého se vyklubal zralý Apač a byl rovněž přijat do klubu.

Duben – Májka u Lišáka.
Ztráta Apačského průkazu znamená pokutu 500,- Kč do pokladny. 15 hlasovalo pro. Celou hlasovací atmosféru znevážil Škodič, který zasral, prý však nesmrdí tak, jako Rybářka ( Lukášovo nevěsta ). Jenže ve finále to byl stejně Lukáš JIRAVA, který hnil za živa, nemlich jak dědek. Major cintá kořalku na anglickou knihu o jeepech.
Vzpomenuli jsme památku českých partyzánů z II. Světové války z Orlických hor, především však por. Hýbla, který si do bunkru nechal poslat pyžama.

V květnu došlo i na chudáka Škodiče a 25. se konala první velká Apačská svatba. Od kmene dostal netradiční dar video.

Červen – Letecký den Chotusice s výborným pivem v Úlu (úkryt letounu). Trošku se majorovi nepodařilo nám sehnat VIP lístky, ale někteří se tam stejně nakonec vetřeli (vpili). Dopadlo to tak, že Ludvík s Olafem v úlu s kutnohorským pivem řvali sprosté písničky a Chossé s Lacem, Lochneskou a generálem Peřinou pili v již zmíněném VIP plzeň. U Majora doma bylo uzené prase, dobré domácí klobásy, ale potom nešel tři hodiny proud, pivo zteplalo, bohem zapomenutý kraj. Ludvík telefonoval hasičům o záchranu lidských životů, málem katastrofa…( Václavka použila záchod, který nešel spláchnout, protože nešla elektrika – panelákový typ – jako kdybychom se před nedávnem nebavili o ucpaných čerpadlech. ) Kozinova Squaw po požití několika slivovic byla odtažena v našponovaném stavu a s nohama v pluhu potupně do postele. Ještě v neděli byly po ní gumové stopy na panelovém dvoře. Chozé přejmenoval Oxanu na Jelenu Obrazcevovu a bavil se tím, jak po požití několikátého kamenného kalíšku běhala po zahradě a blila…

Červenec – Mohelnice Rájec, kvalitní sraz – klikni foto, historicky je třeba zaznamenat Chossého slavnou větu, že Apačky jsou tak akorát od toho, aby žvýkali kůže a udržovali oheň. „…to by se jim hodilo gumám gumovým“, důrazně protestuje Havranka a Hrbovka a nadále všechny ženy ječí po hlasovacím právu, je to údajně diskriminace žen v družině. Celým srazem se také táhl spor Majora a Inži, kdy upálili Mistra Jana Husa.

Srpen – Olaf oslavil čtyřicátiny a přiblížil se k věčným lovištím. Kromě toho, že se vypilo neskutečně chlastu ( 15 sudů piva, 10 l vaječnáku, kořalku se bojím spočítat) dostal Olaf nádherně jetého off-road Trabanta a zazpívaly mu Tři Sestry (což je spřátelený indiánský kmen). Olaf dostává od klubu příspěvek na povodně ve výši 15 000,- Kč, 16 hlasů pro, Bubek je proti a navrhuje 16 500,-. Bubek mluví z cesty, protože mu natíká kokot Marcelinou přítomností, která tak vědomě narušuje schůzi. Jedinou smutnou událostí, kterou jsme se museli zabývat bylo vystoupení Kapplíka z klubu. Čas však později ukázal, kde jsou ty pravé hodnoty a jak je v životě řešit. Olaf všem děkuje, voda mu vzala prakticky všechno, avšak je rád, že může pohostit všechny své kamarády.

Prosinec – Safari Myšenec, důležitý bod, zvedly se zde členské příspěvky na 500,- Kč a proběhl také jeden z excesů, „…Apačské ženy, až budou mít 100 % účast, mohou požádat o hlasovací právo…“ Naštěstí to nikdy neproběhlo. U vzteklého Kutílka jsme vypálili 55 litrů kořalky. Dost slabý rok.